5.2.2025 06:51
Držím v ruce dopis s důchodovým výměrem, pan ministr mě sděluje, že mě posílá 354 korun, důchodců je prý mnoho, peněz málo. Co slovo to možná urážka, či lež, pracoval jsem celý život. Odpovídám mu: „Pane ministře není důležité, kolik je nás důchodců, ale jakou práci a kolik let pro společnost odvedli, kolik toho vytvořili.“ Já, když jsem odcházel před 20lety do důchodu, měl jsem odpracováno 46let. Po osmileté školní docházce, jsem šel hned ve 14letech do učení, v 16letech jsem již pracoval v ČKD. Týdenní pracovní doba byla v té době delší než dnes, dělalo se i v sobotu, dovolená byla naopak kratší.
Je to již třicet let, co jsme se spolu seděli v jedné venkovské hospodě kousek od Berounky, každý z nás seděl u jiného stolu. Já začínající chalupář a on už byl podstatně starší. Seděl vždy v koutě, mlčel, kouřil doutník. Ten doutník k němu nějak neseděl, byl spíše dělník, než úředník. Většinou sedával sám, nikdy nevedl dlouhé řeči. Dvě, či tři piva, zaplatil a odešel... několikrát jsme se zde setkali, pozdravili se, pozorovali jeden druhého. Po čase mě oslovil, pozval ke stolu a já potěšen jsem si přisedl. Naše první věty byly spíše jen s otazníkem, viděl jsem jeho velké upracované dlaně. Při druhém sezení jsem se již dozvěděl, že je tesařem, dokonce vedoucím party. Nedaleko hostince měl roubenou chatu. Postavil si ji sám, prý na důchod i pro vnoučata.
Časem jsme si k sobě našli cestu, seděli jsme a povídali. Zcestoval celou republiku, byla to pro mě škola života. Jezdil od stavby ke stavbě. Ostravsko, Slovensko, elektrárny, železárny i velká vodní díla. Vzpomínal na svou práci, těch trámů, prken, co mu prošlo rukama. Přes celý týden na stavbě, dělalo se v sobotu i v neděli, v létě, v zimě, i v dešti. Úrazy nebyly výjimkou, viděl jsem jeho poznamenanou dlaň, jeho prsty. Jednou za dva týdny jel domů, pohladit manželku, syna a dceru. Dovolenou trávil spíše na stavbě té své roubenky, nebo někde u rybníku. Podobně, jako já na své chalupě. Nehledali jsme štěstí někde u moře, nebo v Alpách.
Myslím na něj, když dnes slyším ta urážlivá slova od těch, co by nepostavili ani psí boudu u baráku. Jména velkých průmyslových staveb dnes mizí v naší paměti, nevidím snahu ji občas provětrat a studentům připomenout. Važme si úsilí a práci našich předků, naši otcové, dědové po té strašné válce se jen trochu nadýchli a už se dali do práce, jejich stavby dodnes slouží a zdobí tuto zem.
Ten tesař z té naší hospůdky, již řadu let není mezi námi, přesto kolik práce, za ním a jeho partou zůstalo, mohou to být i ty slavné přehrady na Vltavě, většina z nich byla postavena po válce, převážně v padesátých letech. Nedávné povodně nás opět přesvědčily o správné cestě našich otců budovatelů v padesátých letech. Kolik těch mých tramvají z ČKD jezdí po republice i po světě? Jsou jich tisíce, většinou šly na export. Podobně slavné byly lokomotivy, nákladní auta Tatra, investiční celky, cementárny, cukrovary, železárny, rafinérie, ropovody, ale i atomové elektrárny v Temelíně, v Dukovanech. Náš proexportní průmysl byl ve světě pojmem. Myslím dnes nejen na toho poctivého tesaře z mé již neexistující hospůdky, myslím i na ty miliony těch ostatních, kolik práce za nimi zůstalo, vedle těchto velkých děl postavili školy, nemocnice, ale i milion bytů pro své spoluobčany. Mezi nimi je i ten můj podnikový byt. Československo se stalo třetí zemí na světě, který vyslalo svého kosmonauta do vesmíru.
Pan ministr usoudil, že 354 korun mě stačí. „Pane ministře uskromním se, byl jsem tak vychován, zaplatím státu z toho přidání vyšší daň z nemovitosti z mé chalupy, zaplatím vyšší poplatek za energie, popelnice, poštovní služby, za potraviny. Mnohé mladé rodiny jsou na tom ještě hůře. Děti nemají na obědy, na školní lyžařské kurzy… O bytech ani nemluvě. Porodnost je prý dokonce nejnižší za posledních 200 let… Stoupá nezaměstnanost. Rodiny čelí exekucím…. Československo v minulosti bylo velmi dobrou značkou, přeji Česku aby tomu bylo i tak v budoucnu? Dovídám se z médií, že ten ministerský dopis stál nás občany kolem 70 milionů…
vasevec.info